Vyjádření ÚKOZ k problematice vedení psa na vodítku
Vydáno dne 16. 08. 2008
Vyjádření Ústřední komise pro ochranu zvířat k problematice vedení psa na vodítku v novele zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. .....
Ústřední komise pro ochranu zvířat je gestorem zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání“) a také je podle tohoto zákona příslušným orgánem ochrany zvířat a doporučuje opatření a koordinuje plnění úkolů na úseku ochrany zvířat.
V poslední době se opakovaně objevily zavádějící a nepravdivé informace v souvislosti s probíhající novelizací zákona na ochranu zvířat proti týrání a ukládáním pokut za nevedení psa na vodítku, zejména jejich výše. Z tohoto důvodu přijala Ústřední komise pro ochranu zvířat následující vyjádření s cílem vyjasnit některé medializované otázky.
Nejčastěji prezentovanou mylnou informací je to, že v případě schválení novely zákona na ochranu zvířat proti týrání bude uložena za nevedení psa na vodítku pokuta 50 000 Kč. Především je nutné zdůraznit, že 50 000 Kč představuje horní hranici pokuty, kterou by bylo možno uložit za nevedení psa na vodítku. Spodní hranice pokuty není stanovena, nic tedy nebrání obci uložit pokutu např. ve výši 100 Kč nebo 1000 Kč. V praxi se vůbec nepředpokládá, že by byla používána tato horní hranice. Její role je preventivní a výchovná. Jako dosud budou používány především jiné způsoby řešení přestupku. Je také možné uložit pouhé napomenutí nebo od uložení sankce upustit, jestliže k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku.
Na základě přestupkového zákona se vždy musí přihlédnout při určení druhu sankce a její výše k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán. Nemůže tedy dojít k tomu, že by za pouhé nevedení psa na vodítku, při kterém nedojde k ohrožení zdraví psa, jiných zvířat a osob, byla uložena pokuta 50 000 Kč.
Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že dané ustanovení dopadá také na případy, kdy někdo opakovaně či soustavně nechává větší skupinu psů na veřejném prostranství bez vodítka a tato skupina psů pak ohrožuje lidi a jiná zvířata. Při opakovaném, soustavném porušování povinnosti vést psa na vodítku, kdy dochází v důsledku této skutečnosti k napadání osob a jiných zvířat, a nebyla zjednávána náprava stavu ani přes dříve uložené pokuty, lze uvažovat o uložení pokuty ve větší výši. V médiích se pravidelně objevují případy, kdy pes bez vodítka způsobí člověku vážná poranění, v takových případech jsou pak veřejností požadovány vysoké tresty.
V současné době je možné uložit za nevedení psa na vodítku pokutu až do výše 20 000 Kč. Případy, kdy by přestupkové orgány pokutu v této výši uložily, se však v praxi nevyskytují. Poměrně často je také ukládáno napomenutí nebo bloková pokuta, její maximální výše je 1000 Kč.
Důvodem této úpravy je skutečnost, že v případě ochrany zvířat je preventivní role a informovanost veřejnosti zvláště důležitá. Hlavním cílem právní úpravy na úseku ochrany zvířat proti týrání není sankcionovat chovatele či jiné osoby za porušení povinností stanovených právními předpisy. Hlavním cílem je stanovit podmínky chovu zvířat, které zajistí jejich větší ochranu a pohodu, a s těmito podmínkami seznámit chovatele zvířat a další osoby tak, aby k týrání zvířat nedocházelo. V oblasti ochrany zvířat má prevence, výchova, vzdělávání a informovanost nezastupitelnou roli. Prioritou je tedy funkce preventivní, nikoliv represivní. Újmu způsobenou zvířeti na jeho zdraví je těžké a někdy nemožné napravit.
Dále je nutné zdůraznit, že zákon na ochranu zvířat proti týrání sám nestanoví povinnost vést psa na vodítku, ani diskutovaná novela tuto povinnost nezavádí. Zákon na ochranu zvířat proti týrání stanoví v § 24 odst. 2, že obec může obecně závaznou vyhláškou upravit pravidla pro volný pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit pravidla pro volný pohyb psů. Na tomto znění připravovaná novela zákona na ochranu zvířat nic nemění.
Záleží na rozhodnutí každé obce, zda takovou vyhlášku vydá či nikoliv. Povinnost vést psa na vodítku platí pouze v těch obcích, které za tímto účelem vydají na základě zákona obecně závaznou vyhlášku. Tyto vyhlášky jsou vydávány především ve větších městech. V obci, která vyhlášku nevydá, se mohou psi pohybovat bez vodítka na všech veřejných prostranstvích. Jestliže obec omezí nebo zakáže volné pobíhání psů na veřejných prostranstvích, například tím, že stanoví povinnost vést psa pouze na vodítku, musí rovněž konkrétně určit prostory, na něž se tato omezení nebo zákazy nevztahují, a kde je tedy volné pobíhání psů možné.
K otázce obecně závazných vyhlášek obcí zaslala Ústřední komise pro ochranu zvířat všem obcím dopis "Tvorba obecně závazných vyhlášek o chovu a pohybu psů po veřejných prostranstvích z pohledu zákona č. 246/1992 Sb." (text níže - pozn. redakce). Z tohoto dopisu citujeme: „Omezení pohybu psů povinným používáním vodítka na veřejných prostranstvích považujeme zejména ve velkých městech za užitečné, nejen z hlediska nechovatelské veřejnosti, ale i z hlediska psů. Ubude autoúrazů, zmenší se počet zaběhnutých psů, o které se musí postarat útulky, ubude vzájemných konfliktů mezi zvířaty, které končí zraněním, a sníží se počet nechtěně nakrytých fen.“
Toto vyjádření Ústřední komise pro ochranu zvířat není právně závazné a Ústřední komise jej přijala s vědomím, že výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor Ústřední komise pro ochranu zvířat na tuto problematiku, a to podle právního stavu ke dni jeho zpracování.
červenec 2008
Tvorba obecně závazných vyhlášek o chovu a pohybu psů po veřejných prostranstvích z pohledu zákona č. 246/1992 Sb.
Vážení přátelé,
v poslední době došlo k několika značně medializovaným případům poškození lidského zdraví při napadení psem. Z těchto důvodů dochází často k tlaku na obecní zastupitelstva, aby přijímala obecně závazné vyhlášky, upravující nebo omezující chov psů, případně jejich pohyb po veřejných prostranstvích obcí. Protože se tyto vyhlášky týkají živých zvířat, mohou jimi být porušena ustanovení zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.
Nejprve několik aspektů, které se k této problematice vážou:
1. Upozorňujeme, že omezování chovu tzv. "bojových plemen" psů nemá v našem právním řádu oporu v žádné právní normě a nelze tedy občany v tomto směru jakkoli omezovat.
2. Nedoporučujeme kategorizovat psy podle váhy, kohoutkové výšky nebo plemene. Důvodem je obtížná situace kontrolních orgánů v terénu, kde lze jen těžko vážit nebo měřit psa. V souvislosti s váhovým omezením by mohlo dojít i k týrání zvířat omezováním potravy. Existence značného množství kříženců, u kterých mnohdy nelze zjistit plemenný původ, je důvodem, proč není účelné dělit psy ani podle plemen.
3. Omezení pohybu psů povinným používáním vodítka na veřejných prostranstvích považujeme zejména ve velkých městech za užitečné, nejen z hlediska nechovatelské veřejnosti, ale i z hlediska psů. Ubude autoúrazů, zmenší se počet zaběhnutých psů, o které se musí postarat útulky, ubude vzájemných konfliktů mezi zvířaty, které končí zraněním, a sníží se počet nechtěně nakrytých fen.
4. V návaznosti na předchozí bod je třeba uvažovat o vyčlenění ploch určených pro volný pohyb psů. Tyto plochy by měly být zřetelně označené, aby např. rekreační běžci nebo cyklisté byli o možnosti setkání s volně pobíhajícím psem včas informováni.
5. Povinné používání náhubků na veřejných prostranstvích je asi nejkontroverznějším problémem. Samozřejmostí je, že náhubek nesmí nadměrně omezovat fyziologické potřeby psa (dýchání a termoregulace). Pokud by bylo používání náhubků striktně nařízeno, je třeba si uvědomit, že mnozí městští psi, a to nejen ve vlastních centrech velkých měst, budou bez něj pouze doma v obývacím pokoji. O nasazení náhubku by nejspíš měl rozhodnout chovatel, který nejlépe posoudí případnou agresivitu svého psa, pravděpodobnost napadení lidí nebo zvířat, a nese za svého psa vždy plnou odpovědnost.
Vážení přátelé, přejeme Vám mnoho úspěchů při tvorbě "psích vyhlášek", protože pouze představitelé obcí, kteří dokonale znají svůj katastr, mohou koncipovat smysluplné normy, jež budou ku prospěchu nejen nechovatelské veřejnosti, ale i chovatelům psů a v neposlední řadě zvířatům samotným. Pokud budou mít představitelé obcí zájem, jsme k dispozici ke konzultacím.
červen 2002